Pod srpem luny.

Josef Kuchař

Pod srpem luny.
Opustil jsem domov, za štěstím šel v dál; – nad rozkvetlou zemí luny srpek stál. Mnohý kraj jsem prošel, mnoho prožil dob; – nad vším drahým dávno uzavřel se hrob. Marně jsem se snažil, – štěstí rosný dech jenom sen mi kreslil v luzných obrazech. Náruči mé, srdci uzamkl se svět, v domov svůj jsem neměl ke komu jít zpět. Zem kol mne se stměla, sny mé táhly v dál, – nad mým mrtvým žitím luny srpek stál. [9]