Do alba.

Josef Kuchař

Do alba. – Tobě, která víš. –
Až kdysi mrtva moje hlava zpět klesne v podušek klín bílý, já vím, tě schvátí náhle trpký žal: propukneš v slova usedavá, a ret tvůj k hlavě mé se schýlí, by na rozchod ji vroucně zulíbal. A všechno smilování, všechen cit, jimž kdybys byla dala kvésti, jsi mohla povznést mne a oblažit a nasit tolik, tolik štěstí v ten úhor žití, v krušný ten můj věk: – ty vdechneš, pozdě, ve svůj polibek. Víc nevzbudíš ustydlé čelo, jež starostí se pro vás chvělo a namyslilo, natrpělo: – v tvůj žal a v ručky dítek spjaté víc nezatepe, kdys tak vzňaté, to moje mrtvé srdce zlaté. 58