15.
Tvůj obraz v rámci smutečním,
Tvůj obraz v rámci smutečním,
jenž u nás na zdi visí,
ty nejněžnější vzpomínky
nám stále v srdci křísí.
Je květinami ozdoben,
jež miloval jsi tklivě,
a jejich vůní opojnou
k nám vzhlížíš zádumčivě.
Ó kolikrát tvůj smutný hled
náš zrak již teskně zrosil!
V něm taký výraz lítostný,
jak za něco by prosil.
Snad chce nám vroucně připomnít
to tvoje oko žalné,
by u nás žila památka
tam na tě v zemi dálné.
22
Chce připomnít, že byl jsi náš
svou myslí, srdcem, duší,
že hrob tvůj v dáli beze nás
by zapad v světa hluši.
Ó drahý, sladký obraze,
útěcho v našem hoři,
ti věrná láska v srdci nám
jak věčné světlo hoří.
Tisíce našich modliteb
ti vzlétne z naší hrudi,
tisíce vroucích vzpomínek
ti jaro na hrob vzbudí.
Tisíce něžných polibků
ti skanou hvězdy jasné; –
náš život v lásce horoucí
kdys na hrobě tvém shasne.