15. Tvůj obraz v rámci smutečním,

Josef Kuchař

15.
Tvůj obraz v rámci smutečním,
Tvůj obraz v rámci smutečním,
jenž u nás na zdi visí, ty nejněžnější vzpomínky nám stále v srdci křísí.
Je květinami ozdoben, jež miloval jsi tklivě, a jejich vůní opojnou k nám vzhlížíš zádumčivě. Ó kolikrát tvůj smutný hled náš zrak již teskně zrosil! V něm taký výraz lítostný, jak za něco by prosil. Snad chce nám vroucně připomnít to tvoje oko žalné, by u nás žila památka tam na tě v zemi dálné. 22 Chce připomnít, že byl jsi náš svou myslí, srdcem, duší, že hrob tvůj v dáli beze nás by zapad v světa hluši. Ó drahý, sladký obraze, útěcho v našem hoři, ti věrná láska v srdci nám jak věčné světlo hoří. Tisíce našich modliteb ti vzlétne z naší hrudi, tisíce vroucích vzpomínek ti jaro na hrob vzbudí. Tisíce něžných polibků ti skanou hvězdy jasné; – náš život v lásce horoucí kdys na hrobě tvém shasne.