1. Já stále zřím tě, předrahý můj hochu,

Josef Kuchař

1.
Já stále zřím tě, předrahý můj hochu,
Já stále zřím tě, předrahý můj hochu,
jak v pláči od nás kráčíš dál a dál, jak smutně ohlížíš se, rukou kyneš, až v náruč svou tě temný obzor jal.
A nevýslovný smutek pad v mou duši a lítostí se zamžil můj hled; – mně předtucha zlá srdce obestřela, že objali jsme, líbali se naposled. A neklid z místa na místo mne honil, já všady hledal drahou stopu tvou a nemoh’ v bolesti své uvěřiti, že svět se zavřel navždy za tebou. Myšlenka mrazivá, jak propasť černá mne stále vrhá ve zoufalství zpět, že nikde, nikde již tě nenaleznu, i kdybych schodil šírošírý svět. 5