13. To bylo týden po tvé smrti

Josef Kuchař

13.
To bylo týden po tvé smrti,smrti
To bylo týden po tvé smrti,smrti
– dnes ještě hrůza srdce drtí – zvon hlásil dobu půlnoční: i slyším náhle, dveře v taji jak zlehounka se otvírají – bdí duch můj, či horečně sní?
19 Tma hluboká kol těžce dýchá – kdos nad mým ložem ve tmě zticha jak u hlav by mně tiše stál; jak zvolna by se v líc mou shýbal, jak tichounký dech by mne líbal, jenž mrazil hrůzou, blahem plál... Teď často tvoje oči lesklé za tichých nocí vídám ve skle, když měsíčná v něm hraje zář; mně zdá se, šeřivou tou tají že zsinalé tvé líce prosvítají, tvá ke mně vzhlíží mrtvá tvář. Jsem uchvácen tím hrůzným divem, a v roztoužení u vášnivém já vzpřahám k tobě náruč svou; co touhy ve mně, ta se budí: tě přivinouti ke své hrudi, s bytostí na vždy splynout tvou.