34. Z ruky přátelské, jež dává

Josef Kuchař

34.
Z ruky přátelské, jež dává
Z ruky přátelské, jež dává
kytice a svíčky na tvůj rov, dojemná nás došla zpráva: u hrobu že tvého zkvetla pomněnka jak dárek vdov, jako posel nebes světla, opojné jež jaro v šíro niv, v moře květů, v barevný svůj div, čaromocně vekouzlilo... I v to naše srdce slilo na sta bolných vzpomínek, co nás dnes rok opustilo v podzim žití, v teskný věk. Vzpomínky ty věrnost stálá k tvému hrobu promítala žhavou touhou v tisíc květů: sladkou růží, pomněnek – – A hle, v podiv všemu světu naše tklivé vzpomínání jedné pomněnečky v květu u tvého se hrobu sklání jako symbol vroucí touhy osladit tvůj spánek dlouhý, šeptat tobě něžné zkazky všemohoucí naší lásky, abys u věčný svůj sen necítil se opuštěn.
48