31. Cos stále číst tvé dopisy mne nutí,

Josef Kuchař

31.
Cos stále číst tvé dopisy mne nutí, Cos stále číst tvé dopisy mne nutí,
 ten román tvého žití slední; já čtu jej chtivě ze dne ke dni, čtu každou chvíli jej až k oslepnutí... Je z drahých listů zřejmo, ze všech sil jak o ten život svůj jsi zápasil, jak duší tvou se loudil hořký sten, že’s daleko nás sám – tak opuštěn, Osudu nástraha že tebe zrádná vstavila v cizinu, kde pomoc žádná. Vše zoufání, svou bolest, žití zmatky jsi vdechl v dopisů svých smutné řádky. Z jich každé stránky teskné zřít, tvůj cit jak musil v srdci tvém, ach, zápasit, že přes všemocné naší lásky hnutí z těch trampot, muk tvých není vyváznutí. Což chytaly se myšlenky vše tvoje 44 drahého domova, všech milých v něm! Čtu krvavé ty řádky pohnut, něm, a z očí mých se prýští slzy zdroje a chápu zoufalství tvé, nepokoje, tvé loučení, tvé tuchy v blízký skon – a hrudí mou lítosti hrozné bije zvon... Však nejkrutější připravuje muka mně drahý lístek polní pošty slední, jejž psala umírající tvá ruka, kde v loučení jsi cizích ze dálav svou duši vydechl k nám na pozdrav – – Ach, stále číst jej žhavá touha nutí; já čtu jej chtivě ze dne ke dni, čtu každou chvíli jej až k oslepnutí, a kdysi – srdce mé to jasně tuší – při jeho čtení vypustím svou duši.
Básně v knize Do věčnosti:
  1. 1. Já stále zřím tě, předrahý můj hochu,
  2. 2. Můj drahý hochu, vzdálen od nás
  3. 3. Že jsi večer v půldesáté
  4. 4. Den vzešel slunný; v modru oblohy
  5. 5. Proč v Boží radě souzeno,
  6. 6. Znals tu mladou višeň v sadě
  7. 7. Uložili k nebes míru
  8. 8. Dva sny.
  9. 9. Je to hrozné pomyšlení,
  10. 10. Teď, když jsem tě na vždy ztratil,
  11. 11. V šeď soumraku se halí zasněn kraj,
  12. 12. Přemítám o tvém osudu,
  13. 13. To bylo týden po tvé smrti
  14. 14. Já u hřbitovních tiše stojím vrat, –
  15. 15. Tvůj obraz v rámci smutečním,
  16. 16. Jak teď smutno v našem bytě, –
  17. 17. Chodím jako bludná duše
  18. 18. Svazeček tu klíčů nechals; –
  19. 19. (23. 5. 1916.)
  20. 20. Ach, hřbitůvku ty v cizině,
  21. 21. Mou myslí, hochu, táhne čas,
  22. 22. Za jediné tvé slůvko,
  23. 23. Můj drahý, mrtvý hochu,
  24. 24. (Moje knihovna.)
  25. 25. (1916.)
  26. 26. (V podzim života.)
  27. 27. Ticho po pěšinách,
  28. 28. Nad krajem se tiše stmívá –
  29. 29. (O Štědrém večeru.)
  30. 30. (Sníh.)
  31. 31. Cos stále číst tvé dopisy mne nutí,
  32. 32. (Ptáče.)
  33. 33. Již se zimní noci krátí,
  34. 34. Z ruky přátelské, jež dává
  35. 35. Stále slyším klarinetu
  36. 36. Stromovka – v ní Výstaviště!
  37. 37. Vy, sladké oči zamčené,
  38. 38. Ty, drahé dítě, jest-li s hůry
  39. 39. (S Bohem.)