4. Den vzešel slunný; v modru oblohy

Josef Kuchař

4.
Den vzešel slunný; v modru oblohy Den vzešel slunný; v modru oblohy
 obláčky plynou jako zlaté pýří, a všechno květem, vůní opojnou a barvou, třpytem, ptactva zpěvem hýří. V mé duši však žal, smutek nesmírný a hrozný stesk se, drahý hochu, hlásí, že jsi tak mlád, pln v život nadějí, odešel ze světa, z té všecky krásy. Tak náhle ztratil jsi se na vždy v noc, jak bludný poutník ve skal šedé hluši; – měls tolik ještě říc’ nám, vysvětlit, – však opustils nás s mukou záhad v duši. 8 Teď tápeme v té bezehvězdné tmě, kde zmizels na věky, a bol nás drtí, – zoufalství naše, beznaděje hlod svou krutou mukou rovná se tvé smrti.
Básně v knize Do věčnosti:
  1. 1. Já stále zřím tě, předrahý můj hochu,
  2. 2. Můj drahý hochu, vzdálen od nás
  3. 3. Že jsi večer v půldesáté
  4. 4. Den vzešel slunný; v modru oblohy
  5. 5. Proč v Boží radě souzeno,
  6. 6. Znals tu mladou višeň v sadě
  7. 7. Uložili k nebes míru
  8. 8. Dva sny.
  9. 9. Je to hrozné pomyšlení,
  10. 10. Teď, když jsem tě na vždy ztratil,
  11. 11. V šeď soumraku se halí zasněn kraj,
  12. 12. Přemítám o tvém osudu,
  13. 13. To bylo týden po tvé smrti
  14. 14. Já u hřbitovních tiše stojím vrat, –
  15. 15. Tvůj obraz v rámci smutečním,
  16. 16. Jak teď smutno v našem bytě, –
  17. 17. Chodím jako bludná duše
  18. 18. Svazeček tu klíčů nechals; –
  19. 19. (23. 5. 1916.)
  20. 20. Ach, hřbitůvku ty v cizině,
  21. 21. Mou myslí, hochu, táhne čas,
  22. 22. Za jediné tvé slůvko,
  23. 23. Můj drahý, mrtvý hochu,
  24. 24. (Moje knihovna.)
  25. 25. (1916.)
  26. 26. (V podzim života.)
  27. 27. Ticho po pěšinách,
  28. 28. Nad krajem se tiše stmívá –
  29. 29. (O Štědrém večeru.)
  30. 30. (Sníh.)
  31. 31. Cos stále číst tvé dopisy mne nutí,
  32. 32. (Ptáče.)
  33. 33. Již se zimní noci krátí,
  34. 34. Z ruky přátelské, jež dává
  35. 35. Stále slyším klarinetu
  36. 36. Stromovka – v ní Výstaviště!
  37. 37. Vy, sladké oči zamčené,
  38. 38. Ty, drahé dítě, jest-li s hůry
  39. 39. (S Bohem.)