26.
(V podzim života.)
Jsem jak jabloň v širém poli –
daroval jsem květ i plod;
teď tu v podzim stojím holý,
v kmenu vetchém červů hlod.
Nad mou hlavou vichry letí,
ochvívá mne mlžný chlad –
Co jsem musil přetrpěti,
než vše drahé v hrob jsem klad!
38
Na světě jsem neměl štěstí,
život svůj, ach, prohrál jsem;
jeho uschlé ratolesti
skryje brzo na vždy zem.
Ještě muk a bolů trochu
a vše mine v okamih – –
Uloží mne k tobě, hochu,
přikryje nás oba sníh.
Zdroj jen mojí vroucí lásky
vznítí z jara hrobu chlad:
bude růsti v sedmikrásky
a se travou zelenat.
Nad hrobem pak s blízké sněti
ptáče sladkou píseň svou
o štěstí tom bude pěti,
jak nám plyne nad hlavou.