Šum lesa.
(Jindřichu Nechanskému.)
Rozkoši svatá, nad mojí když hlavou šumí les!
Co zvuků tajemných! – Jak zkazky z kouzelného kraje
to táhlou hudbou kolem ve vrcholcích stromů hraje
a se srdcem mým mizí někde v modru u nebes.
Zas zahučí to blíž jak tisícerých zvuků ples:
skal ozvuk, bystřin proud, zpěv ptactva v šumotu tom vlaje,
pak jemňounce to hrá, jak les když pohádky své tkaje
v mech na pažit, kde zamyšlen své zvonky kloní vřes.
Čar lesa tisíc v konejšivé splývá sladké chvění:
třpyt paprsků, dech vůně a motýlích křídel van,
jas barev veselých i sosen stesk a zamračení.
Ó mocná, přetajemná hudbo lesních ze varhan!
V tvé symfonii pohádková lesa duše snivá
s mou duší v modlitbu a v nerozlučný souzvuk splývá.
22