SURSUM CORDA.

Josef Kuchař

Ach, nikdo, nikdo neví, co mne tíží – dle úsměvu, jejž na rtech mám, by sotva tušil kdo, že zář mé duše se zvolna blíží věčným tmám. Mne zdraví ještě loučící se krása: podzimní les a květný luh, a v tesknou hruď mou milosrdně shlíží nebeské hvězdy jen – a bůh. Na „s bohem“ kyne vše, co bylo kdysi, let mladých červánkový svit – kol v podzim volá na sta smutných hlasů, že přišel čas se rozloučit. Já lítostivě myslím na pohádku, co kouzla svět v má ňadra sil; však všecko jeho rozkoš i bol žití jsem krví v písních vykoupil. Až duch můj splyne s modrem bezoblačna, zem pocítí snad jeho sled: myšlenky zkvetou vůní, barvou v luzích, a mými city bude ptactvo pět.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

145. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  2. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  3. ZA MÍR TVÉ DUŠE... (Bohdan Kaminský)
  4. STESK BEZNADĚJE. (Josef Kuchař)
  5. Písni. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  7. Zapadlá. (Bohdan Kaminský)
  8. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Když slunka úsměv zlatý... (Josef Kalus)
  10. Píseň. (Josef Václav Sládek)