43. Mne nezneuznej, drahá vlasti,

Josef Kuchař

43.
Mne nezneuznej, drahá vlasti, Mne nezneuznej, drahá vlasti,
 jen Tobě zpívá z hloubi duše má: já krví svou jsem psal ty písně, v ně dechl slova srdce plamenná. Ty v oběť dát Ti mou je slastí – Mne nezneuznej, drahá vlasti. Já mnoho žil a mnoho zkusil, mně vzpomínky jen z toho zůstaly: i já byl kdysi děckem šťastným, však mrazy blahu ve hrob ustlaly, já se vším rozloučit se musil – já mnoho žil a mnoho skusil. Mně krev a srdce z prsou rvali, že ustrnuly by se kameny, 30 to srdce věrné pošlapaly, šílenství v lebku vrhly plameny a nevděk místo lásky dali – Mně krev a srdce z prsou rvali. Teď opuštěný bloudím světem a věrné srdce hledám jedno jen, tak věrné jako srdce matky, jež hýčkala mne, ulíbala v sen. Však marně hrám si touhy květem – teď opuštěný bloudím světem. Ty, drahá vlasti, mou jsi matkou a milenkou ta dumná píseň má, a Vy-li žádate mou dušiduši, Vám ochotně ji pěvec dá; neb ubohému těchou sladkou: Ty, drahá vlasti, mou jsi matkou.
Básně v knize Za soumraku:
  1. 1. Sklopilo slunko víčka svá
  2. 2. Ven z lesů večer vystoupil
  3. 3. Přinesli jaro na křídlech
  4. 4. Bledý pastýř měsíček
  5. 5. Sestoupil večer v doliny
  6. 6. Rozkvetlo nebe hvězdami
  7. 7. Když jaro kolem na lukách
  8. 8. Spaly hvězdy soumrakem
  9. 9. Co zní tak toužně večerem,
  10. 10. Za soumraku les usíná
  11. 11. Usnul les – a poutník měsíc
  12. 12. Pojď, ty svatá tichá noci,
  13. 13. Na nebi hvězdy zlaté táhnou kruhy,
  14. 14. Tak tiše hřbitov leží
  15. 15. Hluboko na dně jezera
  16. 16. To nebe plné červánků
  17. 17. Chudinké kvítečko
  18. 18. Tys čistou jako rosa ta,
  19. 19. Tys čistou byla světicí
  20. 20. Z té duše okem slzavým
  21. 21. Nad lesy spadla hvězdinka
  22. 22. Ten tmavý vlas a pod ním snivé oko,
  23. 23. Ty pod křížem jsi klečela
  24. 24. Černaly se stínem lesy,
  25. 25. Za hvězdné noci májové jsem
  26. 26. Ty můj andělíčku strážný,
  27. 27. Tys můj živý věneček
  28. 28. Já, perlo má, jsem věčně tvůj,
  29. 29. Mnohou ženci květinku
  30. 30. Nasila jsem k svadbě routy,
  31. 31. Opuštěn jak svadlý lístek
  32. 32. Je mi lehounko – tak blaze,
  33. 33. Tak je milá, že by snad
  34. 34. Na ústa její růžová
  35. 35. Pověz, děvče, kouzlo jaké
  36. 36. Za památku onehdy,
  37. 37. Sladké poupě tmavooké,
  38. 38. Ta duše má jak ohně žár
  39. 39. Tisíc znělo jarem zvuků,
  40. 40. Myšlénka, cit a dychtění
  41. 41. Já lůnem duše pojal vše:
  42. 42. V ty struny duše dech jsem vložil,
  43. 43. Mne nezneuznej, drahá vlasti,
  44. 44. Já mluvit chtěl bych mluvou květin
  45. 45. Jediné ni obejmutí,
  46. 46. Že ten život plný bouří,
  47. 47. Bloudím jako proklet světem,
  48. 48. Od tebe mám na památku
  49. 49. V rubáši jsi přišla ke mně,
  50. 50. Matko – matko, těchu jednu
  51. 51. Dokuď v sladkých snech jsem bloudil,
  52. 52. Když mne všecko opouštělo,
  53. 53. Pro mne jednou srdce věrné
  54. 54. Duje vítr doubravinou,
  55. 55. Na sněhu stíny havranů
  56. 56. Přemílá osud jako mlýn
  57. 57. Ze sněhu bílé záclony,
  58. 58. V těch prsou jako v pustině –
  59. 59. Vytáhly časy oponu,
  60. 60. Na sněhu černala se půlnoc,
  61. 61. Ven nad bory se měsíček
  62. 62. a. Kdy hvězdy táhnou zlatý kruh,
  63. 63. b. Pod košatou lípou mladou,
  64. 64. c. Na hřbitově u zdi v koutku,
  65. 65. Já kdybych mohl, rodné místo
  66. 66. Až též jednou mne ten trávník
  67. 67. „Ta hvězda tam, to láska má,“
  68. 68. Noc jasná byla jako den,
  69. 69. Šumí vichr hrany sadem,
  70. 70. Ještě jeden pohled žhavý,
  71. 71. Usnul šumot na lesích,