POHÁDKA O JEDNOM UČITELI
Byl jednou jeden učitel –
už nevím, v kterém kraji –
ten dobře žil a měl, co chtěl
a bylo mu jak v ráji.
Hned z počátku co pomocník
blahostný život vedl:
ne vodu – pivo, víno pil
a holoubata jedl.
Měl služby plných sedm set
a neznal dluhů psoty,
kabátů jednal ročně pět
a desatery boty.
A zábavy si také přál,
pěl, skákal až do patra,
a při tom všem pan principál
si vážil ho co bratra.
I principálka byla vždy
laskavá k němu všecka:
neštípal dříví celý čas,
nemusel chovat děcka.
111
Občanstvo mělo v lásce jej,
že by ho bylo snědlo:
jakmile zachtěl někam jet, –
měl zdarma vůz neb sedlo.
Nemusil „líbat ručičky“
a poníženě prosit,
ni při hostinách na faře
pokrmy na stůl nosit.
Nesnášel plných třicet let
pomocnického bolu;
jen dvě léta byl „mládencem“ –
pak dostal dobrou školu.
Tu jej pan správce donutil
k své dceři Karolince,
jež měla krásu, vzdělání
a – dvacet tisíc mince.
Hned uložil je na úrok –
bylyť, jak by je nalez’;
vždyť měl ku řádné výživě
štolu a sobotáles.
Ten scházel se mu na krejcar
vždy měsíc napřed k ruce,
bez hádek, klení, bez restů
a bez vší exekuce.
112
Vždyť každý platil milerád,
neznal se nikdo mračit;
ba, co mu darů nanesli,
brát ani nemoh’ stačit.
A nyní počal pansky žít:
nábytek zřídil drahý,
čalouny z Vídně objednal,
piano skvostné z Prahy.
Z Florence krásné obrazy
k ozdobě do komnaty,
z Paříže oděv pro sebe,
z Bruselu ženě šaty.
Pak koupil sobě koní pár,
kočár i lehkou bryčku,
a letohrádek vystavěl
v rozkošném údolíčku.
A tabuli si skvostnou ved’
tak jako báťa ruský:
za léta jídal selátka
a o vánocích lusky.
Truňk jeho nebyl: „Za šesták
mazáček ječné břečky“,
mělť mělnického ve sklepě
vždy jednu neb dvě bečky.
113
A mimo to si nastřádal
za krátko hrozné jmění,
jímž uved’ sebe v možný stav
i svoje pokolení.
Tři syny své dal studovat
na pány, na doktory,
i pět dcer provdal bohatě,
dav za věna jim dvory.
Když umřel pak ten učitel,
tu řekli o dědicích,
že každému z nich zůstavil
nebožtík po tisících.
A víte, kde ten učitel
bohatství svoje nalez’?
Vše přinesl mu neblahý,
prokletý sobotáles!
Vy chcete zvědět, jak že slul
ten opřízněnec ráje?
To nevím; ale povím vám,
že rodem je – z mé báje.
114