POHÁDKA O JEDNOM UČITELI

POHÁDKA O JEDNOM UČITELI
Byl jednou jeden učitel – už nevím, v kterém kraji – ten dobře žil a měl, co chtěl a bylo mu jak v ráji. Hned z počátku co pomocník blahostný život vedl: ne vodu – pivo, víno pil a holoubata jedl. Měl služby plných sedm set a neznal dluhů psoty, kabátů jednal ročně pět a desatery boty. A zábavy si také přál, pěl, skákal až do patra, a při tom všem pan principál si vážil ho co bratra. I principálka byla vždy laskavá k němu všecka: neštípal dříví celý čas, nemusel chovat děcka. 111 Občanstvo mělo v lásce jej, že by ho bylo snědlo: jakmile zachtěl někam jet, – měl zdarma vůz neb sedlo. Nemusil „líbat ručičky“ a poníženě prosit, ni při hostinách na faře pokrmy na stůl nosit. Nesnášel plných třicet let pomocnického bolu; jen dvě léta byl „mládencem“ – pak dostal dobrou školu. Tu jej pan správce donutil k své dceři Karolince, jež měla krásu, vzdělání a – dvacet tisíc mince. Hned uložil je na úrok – bylyť, jak by je nalez’; vždyť měl ku řádné výživě štolu a sobotáles. Ten scházel se mu na krejcar vždy měsíc napřed k ruce, bez hádek, klení, bez restů a bez vší exekuce. 112 Vždyť každý platil milerád, neznal se nikdo mračit; ba, co mu darů nanesli, brát ani nemoh’ stačit. A nyní počal pansky žít: nábytek zřídil drahý, čalouny z Vídně objednal, piano skvostné z Prahy. Z Florence krásné obrazy k ozdobě do komnaty, z Paříže oděv pro sebe, z Bruselu ženě šaty. Pak koupil sobě koní pár, kočár i lehkou bryčku, a letohrádek vystavěl v rozkošném údolíčku. A tabuli si skvostnou ved’ tak jako báťa ruský: za léta jídal selátka a o vánocích lusky. Truňk jeho nebyl: „Za šesták mazáček ječné břečky“, mělť mělnického ve sklepě vždy jednu neb dvě bečky. 113 A mimo to si nastřádal za krátko hrozné jmění, jímž uved’ sebe v možný stav i svoje pokolení. Tři syny své dal studovat na pány, na doktory, i pět dcer provdal bohatě, dav za věna jim dvory. Když umřel pak ten učitel, tu řekli o dědicích, že každému z nich zůstavil nebožtík po tisících. A víte, kde ten učitel bohatství svoje nalez’? Vše přinesl mu neblahý, prokletý sobotáles! Vy chcete zvědět, jak že slul ten opřízněnec ráje? To nevím; ale povím vám, že rodem je – z mé báje. 114