12 Matičko vlasti, předrahá,

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

12
Matičko vlasti, předrahá,
Matičko vlasti, předrahá,
i národe můj milý, u vašich, ejhle, nohou zde syn klečí pobloudilý.
Odpusťte, prosí, odpusťte, mé vizte slzy vřelé! Já lásky více k děvě měl než k vám, ó, roditelé. Já cítím tíži viny své a chci se kát vší měrou. Jen milosrdí, děva má i vaší byla dcerou. Já mínil vašich lásek šleh’ u spolný sepnout plamen. A vlast a národ pojmout pak do spjatých našich ramen. A tak jsem vám chtěl věnovat dvou lásek plody vděčné. Však jedním bleskem zhroutily mou stavbu sudby věčné. 40