POTRESTANÝ LAKOMEC

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

POTRESTANÝ LAKOMEC
Přede léty málo, tehdá, jak ten velký vítr byl, v Londonu se toto stalo. Byl jest tamo kupec žil, boháč velmi veliký, kterýž na prodej měl krásné zboží: kabáty i čepice, vesty, spodky, střevíce místo ze sukna a z koží ze samičké gumilastiky. Byl však hrozný držgrešlíček, měl na místo srdce poleno, a byl by si pro troníček chutě nechal vrtat koleno. Jednou se z božího dopuštění strhl oheň ve stavení, kde on svoje sklady měl. Kupec rychle domů běží – po hořících schodech stěží k svému zboží doletěl. Zlekán, všecek pomatený, sbírá zboží různé ceny, chtě je házet oknem ven; 115 tam však stojí kupa lidí, a z nich v každém kupec vidí zloděje, pobertu jen. Ach, jak škodě vyhne se? Zde mu zboží zhltne plamen, dole zas je tisíc ramen pokrade a roznese! Ach, to strašné okamžení! Nikde, nikde zachránění! By uhájil aspoň živobytí, spěchá k oknu, chtěje vyskočiti – vtom však se mu v hlavě rozbřeskne: skočí, skříně odmyká, chvatně na se oblíká kabáty i čepice, vesty, spodky, střevíce ze samičké gumilastiky; a když toho na se navlekl, co by sotva oknem prosmekl, rychle okno pěstí roztřeskne, zavře oči a pak dolů skočí. Sotva že však na zem dorazil, silně se zas vzhůru odrazil; dolů – vzhůru – padá – letí, jak když míčem hází děti, míčem z gumilastiky. 116 A tak se to stále dělo, aniž konce vzít to chtělo. Mnohý divák smál se, mnohý plakal; kupec ale pořád skákal. A tak tam až podnes skáče ku výstraze pro boháče. – Tento div skutečně se přihodil, tehdá, jak ten velký vítr byl; pravdu toho zaručuje ten, jenž vám to vypravuje, neboť on je posud živ. 117

Básně v knize Básně: