NÁRODA ČESKÉHO SKOK

NÁRODA ČESKÉHO SKOK
Co ti Frankfurťáci zvedaj’ bradu? Co Bachantů náběh znamená? „Český rod, na Němcích zpáchav zradu, z Evropy prý vypuzen být má.“ Tak v německých cajtunkách to znělo a to všecko pro tu komedii horem pádem do Frankfurtu spělo. A hle, hradu svého na prostoru německá si hledí kultura; kolem něho plno germanisátorů – copošosáctví in natura. – Němo bylo –: tu kultura kyne, a hned tma systému starého světlem mladé konštituce zhyne. Vyjdeť národ český; z očí jemu láska, nevinnost i poklid plál; dada čest „piltunku“ německému přec však rodnou hrdost zachoval. A lid trne – podivením hoří; „Milost!“ ze sta evropských úst zní; „Pomstu!“ řvou ti germanisátoři. 118 „Poslyš, z čeho Němec tebe viní,“ počne kultura a zmračí tvář, „pakli myslíš, že ti křivdu činí, řekni do očí mu, že je lhář!“ A jak valná řeka s jezu hučí takým vztekem Bachantů všech hlas: „Odrodilec, zrádce náš jest!“ zvučí. „Vyhoď ho, ó mocná Germanie, proti nám národy popudil, do Uher, do Polska, Horvacie, do Vlach oheň národnosti vlil!“ Načež paní: „Marš, s tou hloupou nací, národ musí zapřít sebe sám, sic je ztracen pro germanisaci.“ Aj, tu dí Čech: „Dobrá, šest a dvacet, nebudeš mi jezdit po hřbetě? Než však řekne Evropa mi: tacet! a než bloudit počnu po světě, dovol, abych před tebou jedenkráte na svém oři projeti se směl, jehož Čech ctil v době staré, svaté!“ Soudcové dí trpce: „Má se státi; bychom však se před tou mrchou tvou v zemích poněmčelých nemuseli báti, nechť se všem tam uši pozacpou!“ 119 Čech teď po kulturních povolení osedlal si kůň – svou milou řeč, jenž zas tloustne dobrém při krmení. Když tu shledal Čech příhodnou chvíli, vskočil na kůň jako bohatýr; „Pá, řekněte, že tu Češi byli!“ a kůň – řeč jej vnesla v dějin vír. „Ba, tenť skonal, a nevstane více!“ Němci dí; – však hlednouc do světa spatřili živého jej – v politice. [120]