KVĚTLO DĚVČE

KVĚTLO DĚVČE
Květlo děvče v jarní kráse jako růže stolistá. Ach, ty Bože, komu nebe to děvčátko uchystá? Přilétali motýlkové pobavit se s růžicí; chodívali mládencové za mladinkou dívčicí. Ale růže slavíka si za kochánka obrala; dívka láskou své srdíčko ku zpěváku rozňala. Zpíval slavík na sta písní růži milé z úkryta; loudil jinoch zpěvy lásky z rozchvěného varyta. Aj, slavíku, ptáče prosté, v chudém šatě k růži jdeš! Aj, ty hochu, chudý hochu, proč to děvče miluješ? 59 Líp se hodí zlatohlavý motýl k růži stolisté. Ach, ty hochu milý, veta po tvé lásce zajisté! V dál slavíka zaplašili – růže svadla, opadla; láska hocha, láska děvy v srdcích mladých nesvadla. Tluče slavík o samotě po růžince spanilé – dívka pláče pro milence a hoch touží po milé. 60