PÍSEŇ TÁBORŮ

PÍSEŇ TÁBORŮ
My jsme hoši od Lužnice, svěží jako její vody, kvítí české ze kytice proslavené ctnými rody; a kraj ten, a kraj ten, budiž od nás veleben! Našich předků jména slavná žijí v Čechů věrných ňadru, síla jejich starodávná zachována v našem jádru; a náš lid, a náš lid, umí řeč i národ ctít. Nad Lužnicí vzkvetla síla hájivší Čech svatá práva, vrah se třás, když vystoupila proti němu Žižky hlava; Žižko náš, Žižko náš, v našich srdcích pomník máš. 77 Půda ta je posvěcená, v ní spí Prokop s tábority. My jsme zdědili jich věna, národnosti svaté city. Pro řeč rod, pro řeč rod byl palcát jejich i hrot. My nemáme z žádné strany nepřející cizozemce, kraj náš v hojnosti své many živí jenom sourozence; podál nás, podál nás Moravan je – bratr zas. Kraj svůj vroucně velebíme, chrabří hoši od Lužnice, s Rubešem svým hlásně díme sborem jedním za tisíce: Já jsem Čech, já jsem Čech, kdo je víc se slyšet nech! 78