XXVII.
PANU FRANTIŠKU NOVÁKOVI,
odbornému učiteli v Morkůvkách u Klobouk na Moravě.
Spasitel náš pravil jemně:
„Maličké jít nechte ke mně!"
Čím je ten, kdo dětem brání
vzíti Boží požehnání?
Přede všemi o tom věz
otec, matka, pěstoun, kněz.
Slyšte, umělcové naši,
vy-li znáte obraz krasší?
Učitel a učitelka
jako dobrá, pilná včelka,
práci svou a vzor i ret
dítkám dává za obět!
Příteli můj, zrakem vyšším
Tebe vidím, Tebe slyším,
jak Svým žákům kolem Sebe
v pravdě líčíš věčné nebe
a je učíš Boha, vlast,
nad vše statky zemské klást.
Ty je pravým zpěvem českým
ku mravům je vedeš hezkým,
aby krásnou, zbožnou ctností
vlasti byli ku radosti;
jeví jádro všech Tvých snah,
že jen : „Církví národ blah!"
Viz ty jiskry Tebou vzňaté,
v očku dítek perly svaté,
jsou to skvosty v pravdě skvělé
katolíka učitele;
skvosty ty dá u trůnu
Soudce Tobě v korunu.
39