XXVII.
PANU FRANTIŠKU NOVÁKOVI,
odbornému učiteli v Morkůvkách u Klobouk na Moravě.
1-1Spasitel náš pravil jemně:
1-2„Maličké jít nechte ke mně!"
1-3Čím je ten, kdo dětem brání
1-4vzíti Boží požehnání?
1-5Přede všemi o tom věz
1-6otec, matka, pěstoun, kněz.
2-1Slyšte, umělcové naši,
2-2vy-li znáte obraz krasší?
2-3Učitel a učitelka
2-4jako dobrá, pilná včelka,
2-5práci svou a vzor i ret
2-6dítkám dává za obět!
3-1Příteli můj, zrakem vyšším
3-2Tebe vidím, Tebe slyším,
3-3jak Svým žákům kolem Sebe
3-4v pravdě líčíš věčné nebe
3-5a je učíš Boha, vlast,
3-6nad vše statky zemské klást.
4-1Ty je pravým zpěvem českým
4-2ku mravům je vedeš hezkým,
4-3aby krásnou, zbožnou ctností
4-4vlasti byli ku radosti;
4-5jeví jádro všech Tvých snah,
4-6že jen : „Církví národ blah!"
5-1Viz ty jiskry Tebou vzňaté,
5-2v očku dítek perly svaté,
5-3jsou to skvosty v pravdě skvělé
5-4katolíka učitele;
5-5skvosty ty dá u trůnu
5-6Soudce Tobě v korunu.
39