XLIV.
PANU ANTONÍNU TRAVĚNCI,
rolníku v Lulči na Moravě.
Vítej mi, vážený krajane, vítej,
hojně Svých stoupenců v národě čítej!
Jemný a tříbený rozum a cit,
v sobě má drahý a milý náš lid.
Bědují přátelé národa přísní,
lid prý už netvoří národních písní;
uzří-li tento Tvůj básnický plod,
budou jim jistotně verše Tvé vhod.
S Bartošem slovutným čtenářů mnoho
bude se radovat ze zjevu toho;
za Tvůj dar básníků nadšený šik
radostně projeví upřímný dík.
Milovník národa každého stavu
uctí Tvé srdce a jasnou Tvou hlavu;
nejvíc Tě pochválí, z úst mých to věz,
každý náš důstojný, horlivý kněz.
Hezoučké, jadrné, milé Tvé zpěvy
poučí, potěší muže i děvy;
vnuků i pravnuků povděčný ret
bude rád básně Tvé říkat a pět.
58