Řemesla a obchody.
Velká láce, špatná práce.
Někdy hloupý dobře koupí.
Budeš-li se chránit podvodu,
požehná Bůh tvému obchodu.
Času málo, práce moc,
nastavovat musím noc.
Řemeslník podle zvyku
v slovu stojí zákazníku;
kdyby lhůtu překročil,
do škody by zabočil;
v této věci nechybuj,
jenjen, co možno, přislibuj.
35
Zákazníku stůj vždy ve slovu,
tak jen přijde k tobě poznovu.
Moudrý člověk na práci
hledí víc než na láci;
pracuj vždy jen svědomitě,
ochotná mzda potěší tě.
Nesprávně-li získáš zlatku:
za chatrnou práci, látku,
z toho nevalně se teš,
jenom jednou oklameš.
Záliba a píle
spolčují se mile;
se zdarem se jistě shledá
člověk ve svém díle.
Zálibu a píli
milý Pán Bůh sílí;
k Němu povznášejme v práci
mysl každou chvíli.
Kdo rád pozdě s lůžka vstává,
do práce se nerad dává,
výděleček malý brává.
Čemu dobře nerozumíš,
do toho se nedávej;
při tom však, co dobře umíš,
rád a pilno sedávej;
jinak jistě proděláš,
přijdeš o to, co už máš.
Spravedlivé účtování
zákazníky neodhání;
každý v účtech nepořádek
pramenem jest škodných hádek;
36
obchod dobře založený
bez pořádku tratí ceny.
Kdo víc vydává než přijímá,
úpadek mu brzy zahřímá.
Lépe halíř denně uložit,
nežli o halíř dluh rozmnožit.
Korunu kdo míti žádá,
halíře ať pilně střádá.
V mládí se ti dobře daří,
nezapomeň na své stáří.
Kdo má mnoho řemesel,
obyčejně bída
ze všech na něj hlídá;
jednomu se dobře uč,
s ním se nikdy nerozluč.
Každé řemeslo a povolání
zasluhuje uznání a čest,
zbožný-li a věrný člověk jest,
nemine ho Boží požehnání!
Zlaté dno.
Zlaté dno.
Andělský to věru zjev,
zní-li v dílnách krásný zpěv.
Když se v dílnách zbožné pělo,
řemeslo dno zlaté mělo;
ono ho i dneska má,
na Boha-li dělník dbá.
Řemeslo dnes proto tratí
chválívané své dno zlaté,
že se lidem zhusta hatí
rozum, mrav a ctnosti svaté.
37
Kdo se řádně vyučí,
moudře s časem pokračuje,
hry a pitky nemiluje,
zlaté dno si zaručí.
Řemeslo tvé má dno zlatézlaté,
jen ty konej ctnosti svaté.
Modli se a veškeru
v Boha skládej důvěru.
Každý svátek, neděle
stroj ti radost v kostele,
zbožná píseň, slovo Boží,
blaho, moudrost v duši množí.
Manželku a děti
vždy měj na paměti,
lenosti se chraň,
hospody se straň,
bedlivě rok od roku
všímej sobě pokroku.
Moudrý otec, zbožná choť
dítky v dobrých mravech voď.
Čeho nezbytně je třeba
jako vezdejšího chleba,
z výdělků svých doma měj,
zbytek věrně ukládej,
abys nebral na se dluh,
kdyby zlý den seslal Bůh.
38
Zdař Bůh řemeslům.
Obuvník.
Obuvník.
Žádná botka česká
není jenom hezká;
jest i z dobré kůže
pro ženské i muže,
boty hochů, děv,děv
krášlí pevný šev;
kde kdo chválí svého
mistra výborného.
Kožešník.
Kožešník.
Libují si v tuhé zimě staří,
v kožichu že dobře jim se daří;
v kostele i doma mnoho díku
tiše vyslovují kožešníku;
teplému jsou rouchu velmi rádi
za let, kdy se v žilách krev jim chladí;
na ovečky, jichžto rouno mají,
stařečkové vděčně vzpomínají.
Kominník.
Kominník.
Kominník je sice černý,
ale domů přítel věrný.
Kominníka slušně ctěte,
dobře-li vždy komín mete;
zbavujeť dům požáru,
aby zůstal bez zmaru.
39
Krejčí.
Krejčí.
Mistr krejčí dovedný
postaví šat úhledný;
vezdy dobré látky mívá,
horké jehly neužívá;
známá chvála odvěká:
„Krejčí dělá člověka!“
Bednář, zámečník a truhlář.
Bednář, zámečník a truhlář.
Výbornému bednáři,
zámečníku, truhláři,truhláři
chválu vzdává hospodyně,
ba i její moudrá tchýně;
necky, štoudev, dřízek, díž
v potřebě má léta již.
Dvéře truhly, všechny schránky
na talíře, mísy, džbánky,
vše je ze zdravého drva,
a to ovsem dlouho trvá
I ty klíče, zámky, skoby:
přetrvají pozdní doby.
Vsak ty české matky, děvy,děvy
starají se bez úlevy;
všechno nádobí se třpytí,
jak to jarní, luční kvítí.
Kolář a kovář.
Kolář a kovář.
Výborného koláře,
umělého kováře,
ať je doma, ať je v dáli,
rolník sobě vezdy chválí.
40
Sáně, vozy, brány, pluhy
kolář vzdělá v soulad tuhý;
kovář dodá strojům všem
trvalosti kladivem;
snadno pluh se otáčí
na souvrati oráči.
Spokojeně selka hledí,
na voze-li s mužem sedí.
Kovář-li je v práci snažný,
váží si ho i kůň tažný.
Chválím v zimě, na jaře
koláře i kováře.
Továrník a dělník.
Továrník a dělník.
V jakémkoli podniku
spravedliv buď k dělníku.
Ty dáš důvtip, jmění, píli,
on dá v podnik svoje síly,
výdělek ať s tebou sdílí;
dělník bude Tebe ctít,
budete se dobře mít;
jste-li oba nábožni,
budete i zámožni.
Kdo z vás zajde na zlé scestí,
jistě klesne do neštěstí.
Dělníku i zemanu
zle je sloužit satanu.
Ze všeho něco a z celého nic,
ve všem pak obrátíš na ruby líc.
41