Pamětliv buď milé rodiny!
Dobrá žena hořem vadne,
hodné dítě hladem chřadne;
na Tvé hlavě, ač jsi ještě mladý,
proskakují sem tam šediny –
a Ty sobě nevíš žádné rady?
Nebuď, bratře, slep a hluch,
soudit bude Tebe Bůh!
Stůj už, muži nešetrný,
poznej už své hnusné skvrny;
podívej se do zrcadla:
tvář Tvá bleda jest a svadla;
oko nemá svého lesku,
srdce Tvé jest plno stesků;
mžouráš jako ve dne výr,
kterak má být v domě mír?
V krčmě znečištěn Ti šat,
matka s dětmi trpí hlad.
Byla Boží neděle,
a Tys nebyl v kostele!
Hruď Tvá chladna jest a sucha,
neosvěžil’s svého ducha!
To je smutné podívání,
doma nemáš ani stání,
do práce pak se Ti nechce,
nevaž tu svou hanbu lehce!
Viz tu bídu rodiny;
množí se Ti šediny!
Vyžeň bludy ze své hlavy,
věz, že Bůh jest shovívavý.
Počni jako křesťan žít,
zase můžeš šťastným být;
zas Tvůj skrovný, čistý byt
hostit bude blahý klid.
Práce, šetrnost a ctnost
každému je na radost.
Blaho to všem možné jest,
moudrým mužům dělá čest.
Tož buď moudrým, zmužilým,
vyhýbej se svůdcům zlým.
Viziž moudré muže zbožné,
aj, proč jim jest blaho možné?
Kdo však jako pohan žije.
toho trápí bídy zmije.
Příteli, svůj rozum nepohaň,
vezmi oči v dlaň,
hýřilů se straň!