Padavky.
Ó vizte, bratří, na zahradě naší
tu zdravou jabloň a ten její květ;
kde nad ní strom má jařejší a krašší
náš obor zemský, ten náš milý svět?
Tou jabloní jest drahý národ náš,
v tom, bratře, sestro, za pravdu mi dáš!
Květ přehojný a něžný, bělorudý,
v hruď roní radost nám rok po roce,
a z květů vonných na větvičkách všudy
se objevuje sladké ovoce;
květ nový zaskvívá se ve svůj čas,
a ovoce nám dává zas a zas.
Květ arciť škodu brává zlými mrazy,
a dlouhé sucho hubí květů plod,
a motýl vítr, stromů škůdní vrazi,
nám zhusta nesou povážlivých škod;
však chvilkové ty bouře škodlivé
nám klátí víc jen plody červivé.
My víme, odkud zlý ten vítr věje,
Vám lži a bludy vnuká svůdný duch;
co Vámi v našem národě se děje,
jen na nedlouho ucpe lidu sluch;
lid poznává již hnusnou příšeru,
tu nerozumnou Vaši nevěru.
Náš katolický národ pevně stojí,
má kořeny své v Církvi na skále,
on zvítězil vždy v sebe tužším boji:
Bůh dá, on zvítězí i na dále;
nás nermoutí ta spousta nadávek,
nám líto červivých Vás padavek.
29