Hoj, Vy mladí křiklounové,
chcete tvořit všechno nové?
K nové stavbě základy
musíte mít bez vady.
Ve hlubokém, valném důlu
musíte klást tvrdou žulu,
na níž bude pevná zeď
státi jako tlustá měď.
Máte sice hubu velkou –
ale hlavu hrozně mělkou;
a ty Vaše zásady –
pískové jsou podklady.
Umíte jen směle bořit,
do zdí pevných díry tvořit,
hyzdíte jen budovu –
pro budoucí obnovu.
Netušíte základ blaha,
na němž živa vlast je drahá;
Kristus Bůh jí Církev dal,
na skále ji zbudoval.
Pokud bude v Církvi státi,
nepřátel se nemá báti;
po celých už tisíc let
nezhubil ji škůdců jed.
Z ciziny jed sobci brali,
národu jej vnucovali,
ale spasná Církev v čas
zachovala národ zas.
Škoda je Vás, bratří, škoda,
Vám se příčí s Církví shoda;
jenom Církev národu
pravou zjedná svobodu.
Protikatolické bludy
plodí žaly, strasti všudy;
u nás z bludů nepřítel
vezdy zisk a radost měl.
Ničte pravou víru v lidu,
rozmnožujte jeho bídu;
vztahujte jej ve mdlobu,
dáte národ v porobu.
Ne tak, bratří, vážně stůjte,
v snách svých se vzpamatujte,
nikdo nebuď slep a hluch,
osvitiž Vás Svatý Duch!
Pojďte ruku v ruce s námi,
v úctě mějte Boží chrámy;
každý jako skála stůj,
zachráníme národ svůj!