Pobloudilec.
Církev dala nejslavnější doby
nábožnému Čechů národu;
jen kdy stal se hříčkou podvodu,
před sebou měl nebezpečné hroby.
Do té chvíle katolická víra
hájí národ náš a krásnou vlast,
nedejme se žádným bludem mást,
z bludu zhouba na náš národ zírá.
31
Církev Čechům pramenem jest blaha,
blud jej dává cizozemcům v moc,
světlo pudí, šíří tmavou noc
protivníků pravdy běsná snaha.
Nevěrcové za svou vlast se stydí,
nad klesáním víry jásají,
světobčanství směle hlásají,
Ó, Vy mladí muži krátkozrací,
chlubíte se mocným pokrokem,
ženete se směšným útokem
na Zjevení Boží, a jste raci.
Pomatený krok Vás rychle vede
ode světla v šedé temnoty,
rvete pevnou pásku jednoty,
jdete v náruč nesvornosti bledé.
Blahobytu základ rozrýváte,
lásku z víry jdoucí dusíte,
a přec sami doznat musíte.
skutečnost že ten Váš záměr mate.
Malý národ náš jest věrou velký,
Vy tu blahou víru tupíte,
opravdu-li o tom nevíte,
kam se nese ten Váš rozum mělký?
Národu jest Církev hradbou silnou
proti nepříteli starému,
svému národu Vy jarému
bouráte tu hradbu vědou mylnou.
Podkopejte lidu svatou víru,
lupu chtivým čelit přestane,
lásku k vlasti cizák odvane,
lid náš vssávat bude dusnou síru.
32
Nevíte, že na sta roků číhá
mocný soused toužně na kořist?
Že se touha splní, je prý jist,
jen co víry překlene se rýha.
Ne tak! Církev na Petrově skále
národ český v pravdě obhájí;
nepřestane toužit po ráji,
vlast svou chovat bude v lásce stálé.
Zastydí se v duši odrodilec,
bídnou vášeň v sobě utlumí,
s pravdou zjevenou se srozumí
vida, kde se octnul – pobloudilec.