Pobloudilec.

Beneš Metod Kulda

Pobloudilec.
Církev dala nejslavnější doby nábožnému Čechů národu; jen kdy stal se hříčkou podvodu, před sebou měl nebezpečné hroby. Do té chvíle katolická víra hájí národ náš a krásnou vlast, nedejme se žádným bludem mást, z bludu zhouba na náš národ zírá. 31 Církev Čechům pramenem jest blaha, blud jej dává cizozemcům v moc, světlo pudí, šíří tmavou noc protivníků pravdy běsná snaha. Nevěrcové za svou vlast se stydí, nad klesáním víry jásají, světobčanství směle hlásají, Ó, Vy mladí muži krátkozrací, chlubíte se mocným pokrokem, ženete se směšným útokem na Zjevení Boží, a jste raci. Pomatený krok Vás rychle vede ode světla v šedé temnoty, rvete pevnou pásku jednoty, jdete v náruč nesvornosti bledé. Blahobytu základ rozrýváte, lásku z víry jdoucí dusíte, a přec sami doznat musíte. skutečnost že ten Váš záměr mate. Malý národ náš jest věrou velký, Vy tu blahou víru tupíte, opravdu-li o tom nevíte, kam se nese ten Váš rozum mělký? Národu jest Církev hradbou silnou proti nepříteli starému, svému národu Vy jarému bouráte tu hradbu vědou mylnou. Podkopejte lidu svatou víru, lupu chtivým čelit přestane, lásku k vlasti cizák odvane, lid náš vssávat bude dusnou síru. 32 Nevíte, že na sta roků číhá mocný soused toužně na kořist? Že se touha splní, je prý jist, jen co víry překlene se rýha. Ne tak! Církev na Petrově skále národ český v pravdě obhájí; nepřestane toužit po ráji, vlast svou chovat bude v lásce stálé. Zastydí se v duši odrodilec, bídnou vášeň v sobě utlumí, s pravdou zjevenou se srozumí vida, kde se octnul – pobloudilec.