Černý květ liberalismu.

Beneš Metod Kulda

Černý květ liberalismu.
Odešlo právě už celičkého půlstoletí z našeho zemského údolí do nadsvětí, ode dnů bujarých kněžského mládí mého; tenkráte docházel hereček Dornau Emil, ten, jenž byl národu našemu dosti nemil, ke mně rád den co den do bytu kaplanského. V židu tom učeném proudila věru čistá semitská smělá krev, byltě on atheista prvý, jenž do očí nevěrou se mi chlubil; nevážně promlouval o české národnosti, a mne tím zlovolně popudil k větší zlosti, že se hned zdánlivě horšil a hned se zubil. Pravil jsem: „Člověče, na čest svou vážně rcete, čeho pak dosíci takovým bludem chcete? Vyslechnul byste snad vniterným duše klidem, kdyby Vás potupně protivník, člověk rázný, zjevené pravdy a křesťanské lásky prázdný, úsměšně pohanil, a Vás zval drzým židem?“ Emilek Dornau jak kohout se rozčepýřil, herecky rozhorlen vášnivým slovem vířil: „Víc by mne urazit nemohl hadím videm, jízlivou nadávkou, ba ni v tvář pádnou ranou, ani mně do očí vrženou hroznou hanou než ten, jenž rozvážně řek’ by mi: „Ty jsi židem!“ Kam jste Vy moderní Čechové liberáli rozumu paprysk a mozečku zbytek dali, že se tak durdíte na bludné demokraty, kteří se důsledně za národ vlastní stydí? Co byl Váš rozoumek nasil, to hojně klidí, raději obhajte chrabře mladší braty. 55 Nevěrec zabloudiv od Krista na zlé scestí důsledně musí bít národ svůj těžkou pěstí, musí mu strojiti úpadek jistojistý; musíte dodělat se i svou mluvou hebkou, sobectvím, nevěrou, neláskou, dutou lebkou dříve neb později koruny nihilisty. Měl by Vám vzorem být důsledný Dornau básník, ve straně Vaší už krčí se zhusta chasník, jenž to mu po tichu za pravdu dávno dává – šepotá: „Kdožkoli ještě mne zove Čechem, do duše bodá mne odporným, morným dechem, hned se mým nemilým protivným sokem stává.“ Věru Vám firmička „národní“ málo sluší, to však Vás nikterak nermoutí v nízké duši; dosud firma ta lákavá dosti táhne; až pak nám přestane magnetem vzácným býti, pod jiným heslem zas budete zdravě žíti, po jiné firmě pak rychle se vážně sáhne.