Kosmopolita.

Beneš Metod Kulda

Kosmopolita.
Kdo as je ten kosmopolita? Ten, kdo světem kozmopolítá! Kozmo a ne koňmo jezdí světem všude zrak svůj novým baví květem, jemuž hudba stejně padá v uši, ať si Turek, Číňan, v buben buší; stejně dotýkají se ho zpěvy, tatarské-li jsou neb české, neví. Nezná otce, nectí dobrou matku, nevšímá si nejvzácnějších statků: bohoslužby neváží si spásné, blaha národ, ač jest tak jasné. Národ slavit, na něj kydat hanu, jednostejno bývá světobčanu; národu ať radost, sláva kyne, anebo ať bídně strádá, hyne, 44 světobčana tak se málo týká, jak když moucha sedne na roh býka; on jen takou zemi velebí, kde mu kojiti lze potřeby; kde se v milých kruzích libě baví, kde jej lidé mělcí ctí a slaví; jen když nemá žízně ani hladu, a mu nikdo nevytýká vadu; on se nikde ničím nedá mást, kde mu dobře, tam jest jeho vlast. Jako mlsná koza světem rejdí, kde jsou lístky chutné, tam jen šmejdí, chvatně běhá ode stromku k stromku, kousá větve, dělá mnoho zlomků. Nastojte, a taký nihilista národu prý také blaho chystá! Národ jest mu nahodilým spolkem, jako psa a kozla, koně s volkem, páva s krocanem a s kachnou, husou, s pestrým kohoutem a slípkou kusou. Vari, světobčane, s touto bledou učeností Tvou a mělkou vědou! Slyšte, nekřesťanští mudrcové, povězte nám myšlénky své nové, skutky pravdivé a dobré, krásné, jichžto v sobě nemá Písmo jasné, a ta naše svatá Církev silná vlivem Boha Ducha neomylná? Buďte moudří, pokorni a skromni, každý vážně na svou křehkost pomni! Kristus spasil lidstvo, všechen svět, kdo dnes bloudí, vrať se k Němu zpět. 45 Bude, to je nepochybná věc, „jeden pastýř, jeden ovčinec“. Člověk, národ, záchranou je jist, v Církvi není zlochu za kořist; nejsa v Církvi, rychle do ní vstup, mimo Církev zloch má snadný lup; v Církvi Své Bůh dává národu pravdu, světlo, pravou svobodu.