Odbytý soused svůdný.

Beneš Metod Kulda

Odbytý soused svůdný.
„Přítelíčku, dnes je neděle, v hospodě jsou písně veselé; opusť tu svou jizbu temnou, pojď tam jednou také se mnou!“ Moudrá žena roztomilá řečí tou se zarmoutila. Rozumný muž na ni hleděl a hned svůdci odpověděl: ,Brachu, já ty krčmy znám, chceš-li, jdi si do ní sám. Po neděli vřele toužím, v chrámě vděčně Bohu sloužím; a tak s dobrou manželkou vždy mám radost převelkou; v milém hodných dítek kruhu nedělní klid jde mi k duhu. Doma v dobrých knihách čteme, a pak všichni spolu jdeme do polí a do lesa, kde z nás každý zaplesá. Nasloucháme ptačím zpěvům, divíme se krásným zjevům, učíme své drahé dítky znáti stromy, ptáky, kvítky, a tak v Boží neděli šťastni jsme a veseli. 20 Na lukách a v lesním lůně osvěží nás zdravá vůně. Večeři, ač bývá skrovna, tučný stůl se nevyrovná; doma jsme, ač chudobni, boháčům všem podobni. Nechci dlít v tom hnusném puchu, volno jest mi v čistém vzduchu; hospodu ať hledají ti, kdož svůj stůl nemají.‘ Soused toho dosti měl, zahanbený odešel. Nebyla již zasmušilá zbožná žena ušlechtilá; zdvihla zraky k nebesům, jasný byl jí celý dům. Děti hned se hýbaly, otci ruku líbaly.