Vlastenectví liché.

Beneš Metod Kulda

Vlastenectví liché.
Mladým lidem rostou divné vousy, k jazyku již prý se nehledí, vlastenci teď o něm nevědí – nejeden tak rozumem svým trousí. Nastala prý lidem doba práce; to prý nad slunce jest jasná věc, jen kdo pracuje, jest vlastenec; kteraká to planých slůvek láce! Bez práce-li vlastenec kdy trávil pohodlně všechen život svůj? Na to, přítelíčku, pamatuj, v krčmách-li jen hýřil a se bavil? 58 Nuže, nedbej na řeč toho lidu, v němžto konati máš práci svou, cizáci ať vlast a národ rvou, nechať uvalují na lid bídu. Vezmi přece rozum do svých dlaní, prapodivný mladý mediku, právníku a mistře, rolníku, bez řečí vlast práce nezachrání. Nevíš-li, že národ nezahyne, pokud žije jeho jazyk, řeč? Proč Ty na svůj národ brousíš meč? Pro národ-li neznáš práce jiné? Škoda promařených okamžiků, starostí se trápíš zbytečnou, překonávej vůli netečnou, uč se řeči nové, volapyku. Jiné pomoci Ti, brachu, není, přikázánoť národům je všem: „Chvalte Boha každým jazykem!“ Avšak co je Tobě do Zjevení? Jak Ty, mluvilo by každé zvíře, kdyby řeč mu byl dal věčný Bůh, ač v něm nedlí nesmrtelný duch; s ním si vyvol byt svůj v tmavé díře! Vypustíš snad z hlavy trapnou dumu, spatříš, jak se zvíře pitvoří, a jak beze řeči hovoří; a tou měrou přijdeš ku rozumu. Doučí snad Tebe chytrá myška, jezvec, sysel, kuna nebo tchoř, jen jim pracné byty nepoboř, na zkušenou vezme pak Tě liška. 59 Co to chybné srdce Tvoje cítí? Nemůže Tvůj rozum tak být chud, vypaří se z něho hrozný blud, pro Tebe též pravdy slunce svítí.