Kořalka.

Beneš Metod Kulda

Kořalka.
Blízko u kostela čert rád sobě dělá krčmu kapličku; tam pak do své síti chytrák zhusta chytí slabou dušičku. Sotva vyjde z chrámu u ďáblova krámu cítí pálenku, soused neodolá, někdo-li jej volá: „Pojď též na sklenku!“ Člověk ten se stydí známých, hodných lidí – ale vešel přec; jizba plna puchu odporného vzduchu jako v kouři pec. Muž ten v koutku sedí, kolem sebe hledí na vřavu a ruch; okem vypouleným, slovem pomateným, zdraví druha druh. 36 Ten má blbé řeči, onen už jen bečí, třetí blábolí. Toho hněte bota, nohu s nohou motá, vráží ve stoly. Tam se kdosi směje, jiný řve a kleje světu nadává; posýlá vše k čertu, proudí se mu ze rtů slova rouhavá. Zaplatil muž sklenku, rád byl, že je venku, a hned domů šel; věren ctnostné síle nikdy od té chvíle krčmy neviděl. Co tu spoustu viděl v duši své se styděl za ten hluk a ryk; často mluvil k sobě: „Běda hříšné zlobě – to Čech katolík?