Marnotratný syn.

Beneš Metod Kulda

Marnotratný syn.
Nerozumný smělý anarchista bližnímu i sobě trýzeň chystá, jak by na očích měl záclonu; neví, že jde v nebezpečné scestí, drzou nohou šlape vlastní štěstí, nevšímá si Božích zákonů. Nechce věřit v Boha jediného rouhavě se týká jména Jeho, neslaví Mu zasvěcený den, nectí otce ani matku svoji, proti řádům Božským, lidským brojí jimž dlouho žít má oblažen. Každé práce odříká se navždy, hladem puzen neštítí se vraždy, každému, jak může, činí vzdor; vášeň jeho chce mít lásku volnou, i když vráží bratru dýku bolnou, do manželstva seje hrozný spor. Šidí starce, oklamává mladé, kde, co může, jako straka krade, vítán mu i násilný je lup; neleká se zlého nebezpečí, proti svaté pravdě křivě svědčí, přísahaje, stojí jako dub. 65 V městě, ve vsi, na hradě a v chatě slídí zrakem vílným nestydatě choti bližního jsa žádostiv; že i cizích věcí bývá chtivý, jako dravec jestřáb a vlk divý, jaký při té bezuzdnosti div? Nevědomostí a bludem ztopen, každého jest činu zlého schopen, zmítáť jeho ubohý se duch; raď mu dobře, mluv, jak anděl sladce, napomínej dlouze jej neb krátce, zůstává přec tup a slep a hluch. Buď mu rádcem, on se blbě chechtá; že jej zlý duch k smíchu v hrdle lehtá, neví anarchista, smutný bloud; jediné jen věci on se leká, zapírá a lže a plačky heká, lapí-li jej přísný lidský soud. Odveden-li bídník do žaláře, tam se trudí, tam mu blednou tváře, probouzí v něm zlé se svědomí; kajicně-li vítá milost Boží, vymýtí-li z duše hříchů hloží, led se kolem mozku prolomí. Vděčně volá: „Žaláři můj blahý, zřím, že bludy byly moje snahy, od Boha mne odvrátila lež. Rozraduj se, šťastná duše moje, dočkala se’s konce zlého boje, v Bohu dobrou nadějí se těš!“ 66

Básně v knize Fotografie: