Příteli, jsi na omylu!
Soused hodný, spravedlivý,
poctivou se prací živí,
s roztomilou moudrou chotí
nadarmo se nelopotí.
Děti jako růže květ
na očích má zbožný děd,
otec-li i s chotí svou
do kostela spolu jdou.
Celá obec neustálou
rodinu tu daří chválou.
Závistník však mluví časem
potměšilým k němu hlasem:
„Sousede, Ty živ jsi vskutku
v nekonečném trapném smutku;
nevycházíš z bytu svého,
neznáš ruchu veselého;
hlučný hlahol, bujné písně,
nezbavují Tebe tísně.
Odřekni se večer vody,
půjdem’ spolu do hospody.“
Zbožný křesťan slovům těm
odpovídal úsměvem,
až pak svůdce řeč svou stavil,
on tak jemu vlídně pravil:
„Příteli, jsi na omylu,
poznej svatých ctností sílu!
kterouž Bůh náš, Kristus sám,
hojně dává věrcům nám.
Hospodu mi chválíš?
tou mne neošálíš,
35
vidím, že Tvá snaha
nemá mnoho blaha;
z rodinného štěstí
já se nedám svésti.
Hospodě-li výhost dáš,
řekneš: „Bratře, pravdu máš!“