Směšný člověk aňarchista
mezi lidmi nechce místa;
ani archu neuznává
jímžto spolek řád si dává;
bez zákonů, bez vší vlády,
bez sněmu a bez úrady,
má prý každý člověk žíti,
jak ten pták a polní kvítí.
Nechce míti žádný řád,
a přec šťasten byl by rád.
Jakou divnou as má trosku
ve své hlavě místo mozku!
Inu, ty své štěstí měj,
jen všem dobrým pokoj dej!
Slovům svým sám nevěří,
vždyť se s každým hašteří.
Za vzor měl by dáti sebe,
na zemi jak míti nebe;
měl by vždy jen blaho tvořit,
měl by stavět a ne bořit;
měl by mírnit vůli svoji,
nelibovat sobě v boji;
máť přec každý člověk svou
vlastní vůli svobodnou.
Proč svou vůli zvěstuje
a ji bližním vnucuje?
Podívej se na kohouta,
jak on k sobě sbor svůj poutá;
slepici té, třikrát běda,
která družkám pokoj nedá;
zobákem svým hned ji měří,
kolem lítá její peří.
Seber veškeren um svůj
též kvočnu pozoruj.
Kuřátko se sotva líhne
a hned ku své matce tíhne;
starostlivý kvočnin hlas
rozkazem mu v každý čas;
ano, kuřat zástup celý,
na to dbá, co kvočna velí;
bez kvočniných rozkazů
jistě šel by k úrazu.
Řád a vládu žádá pud
slepic, kachen, hus a krůt.
A co bez vlády by kuli
lidé mající svou vůli?
Boží vůle svrchovaná,
za zákon nám lidem daná,
naší vůli meze staví,
k řádu vede různé hlavy;
kde se plní vůle Boží,
tam se pravé blaho množí;
rodině a obci celé,
národu se daří skvěle,
nemají-li zákony
žádné škodné úhony;
zákon tvoří blaha divy,
Bohu-li se neprotiví;
mám v té věci souhlas jistý
rozvážného anarchisty;
musí poznat duše rmut,
odpřisáhne zhoubný blud,
leč by vlasti na škodu
chtěl mít v lidu neshodu.
Kráčej vezdy náležitou
pravou cestou zákonitou,
v národě by vzešlo všady
štěstí, blaho z moudré rady.
Kdo lid svádí k anarchii,
jedovatou zván buď zmijí,
která strojí všemu lidu,
drahé vlasti strast a bídu.