Atheista.
Ty ubožáku, atheisto,
Ty nevěříš, co nad vše jisto,
že světů tvůrcem jest Pán Bůh?
Ty nevíš, že „lhář od počátku“
jest původcem všech v lidstvu zmatků,
jenž kazí duším zrak a sluch?
On zlovolně ten obraz ruší,
jejž Bůh dal Tobě v moudrou duši,
bys v Něm a pro Něj ctnostně žil;
Bůh podřídil Ti všechny tvory
a Tobě v moc dal moře, hory,
bys rozumným jich pánem byl.
Bůh Syn dal lidstvu svíci jasnou,
Své Církvi svěřil pravdu spasnou,
by zlý duch nesveď v bludy nás;
Ty přece halíš v temné mraky
tak zarputile svoje zraky
a nechceš vnímat Církve hlas?
Jest pohled na Tě věru tklivý,
Ty nezříš ani stálé divy,
jež v přírodě Své činí Pán;
znáš miliony zvířat, květů,
zříš cesty nesčíslných světů;
věz, v nebi Tvůrce Svůj má stan.
60
Tys za dřímoty černé noci
se’s octnul v pasti škůdné moci
a zabloudil jsi v temnosti;
i vzchop se rychle, atheisto,
Tys zvolil sobě hadí místo;
pros, Bůh Tě z něho vyprostí.
Tvůj duch buď navždy pravdou zmlazen,
že nevěrcem muž’ být jen blázen,*)
a z hříchů svých se žalně kaj;
stůj nepodvratně v pravdě Boží
jsa zdráv i na svém smrtném loži,
a samospasnou víru haj.