Bludné duše.
Vejde-li k Vám svůdce,
hodných rodin škůdce,
vyhněte se s bezbožníkem
neprospěšné půtce.
Hle, jak oči mhouří,
zbožné lidi bouří,
nestydatě v bytě Vašem
hnusným trusem kouří.
Směle do Vás buší,
blaživý klid ruší,
v záhubu chce povaliti
dobrou Vaši duši.
Hned jej pokárejte,
jemu výhost dejte,
blaho své a Pána Boha
na paměti mějte.
Kdo tak svůdce vzdálí,
dojde cti a chvály:
vzdělaného katolíka
žádný neošálí.
Pobloudilá chasa
prý se na nás kasá,
na pomoc si zavolají
svého mistra ďasa.
My se nebojíme,
že bůh s námi, víme;
svatou Pannu, Boží Matku,
vroucně velebíme.
67
Pomlouvači, lháři,
rouhači a tmáři,
libo-li Vám, stavte sebe
po bok němé tváři.
My pak se jich hrozme,
na mysli je nosme,
pro ně za osvětu blahou
Pána Boha prosme.
Ó, Vy duše bludné,
nechte práce škůdné,
poznejte, že Vámi denně,
milý národ chudne!