Píseň prosebná.
Už se blíží hodina,
moje starost jediná,
kteráž o mém živobytí
na vždy – na vždy rozhodne,
plané-li či úrodné.
Milostí svých Bůh mi přál,
ku ctnostem mne anděl zval;
v boji se zlým nepřítelem
po boku mně věrně stál,
se mnou statně bojoval.
67
Já-li vždy jsem chrabrý byl?
Užil-li jsem všech svých sil?
Sedmkrát i spravedlivý
ve hřích klesá den co den –
nebudu-li odsouzen?
Milostiv mi, Bože, buď,
věčná láska Tvá mne suď;
kdybys na mé hříchy hleděl,
na soudě bych neobstál,
odplatu bych hroznou vzal.
Pro Kristovy zásluhy
přísně nepatř na dluhy;
věčný Syn Tvůj za hříšníky
muky kříže podstoupil,
by nás pro ráj vykoupil.
Kajicnosti dar mi dej,
do očí mi slzy lej;
aby lítostivým pláčem
s duše mojí každý hřích
ztratil se jak z jara sníh.
Svatá Boží Rodičko,
kajícníků Matičko,
Ty mne nikdy neopouštěj,
shovívavě při mně stůj,
v nebi za mne oroduj.
Syn Tvůj, Soudce nejvyšší,
Tebe, Matku, vyslyší,
pro mateřskou Tvoji lásku
nade mnou se smiluje,
z hříchů mých mne obmyje.
68