Tizian.
Jen„Jen lítej, blesku, ve smrtícím šlehu
a trhej světlem chmurnou oblohu:
ty chvilku žiješ ve klikatém žehu –
já nesmrtnou zde konám úlohu.
Noc bouřná mine, světlé vstane ráno
a hrůza tvoje do hor odletí,
však nadšeným co duchem vykonáno,
potrvá věčně v lidské paměti.“
Dokončil obraz – stojí před Madonnou,
jež na plátně tu, v jasném prostoru
velebně září, s lící blahosklonnou
ve slávě své, andělském ve sboru,
královna rajská trůnu na nebeském
obdána celá nadpozemským leskem.
„Teď, mysli, stůj a zatkni kotvici
v to moře pohybpochyb, nejistoty, bludu,
nad tebou obraz visí zářící,
jak z mlhy tkaný, třpytném ve přeludu.
17
V mé hlavě víří bouřná směsice,
vše kolem splývá ve divokém jeku,
jen tato tváře nadpozemských vděků
mi září šerem jako dennice;
co duše lidská, ruce tvořit mohou,
a vnady co je světa pod oblohou,
vše to jsem snesl,snesl jako motýl zlatý
na křídlech ducha v tento obraz svatý.
Nuž, ten-li obraz stínem majestátu,
jak ruda lesklá podobna jest zlatu,
odlitkem krásy, půvabu tvé tváře –
a je-li jiskrou z velké božské záře
má duše lidská v letu nadšení –
ty, panno mocná, dej mi znamení!
Hle! dcera moje na smrtelném loži –
ó spas, ó spas ji, rodičko ty boží,
za život její drahý v oběť měj
tu malbu mou, svůj svatý obličej,
ó matko boží, přispěj choré dceři,
ať v nadšení a v tebe každý věří,
ať jistě zvím, zda roven tvému daru
ten obraz můj, zda dceři k spáse, zdaru.“
A velký div: ty rysy malované,
ta božská postať v němém úsměvu,
jak kouzlem jata, v mlze stříbrotkané,
již dolů stoupá v zlatém oděvu.
18
A mistr klečí, zázraku se diví,
Madonny obraz vstříc mu plane živý,
a závoj lesklý, poletavé páry
a točivé jich světlomodré pruhy
splývají kolem v těla krásné tvary
nad hlavou pnouce diadem, zář duhy.
„Již povstaň, mistře! K nebes trůnu zdvihlo
nadšení tvoje peruť plamennou
a letem vznešeným mé líce stihlo –
hle dceřin život tvou buď odměnou.“
Vidina bledne v jemném záchvěvu,
zas božská panna v němém úsměvu
na plátně povznáší se v říze skvělé
a půvab ráje, vznešenost má v čele.
A mistr spěchá ku dceřině loži
ten zázrak věštit, vidinu tu boží:
Hle dcera zdráva na lůžku již sedí
a zrakem zářivým vstříc otci hledí.
19