23. Přišla Vesna, jasnou tváří

Jaromír Březanovský

Přišla Vesna, jasnou tváří kolem sebe se usmívá a v tom blahém usmívání zvonky po lukách rozsívá, aby kvítkům známosť daly o příchodu mocné paní, aby kvítkům sezváněly k radostnému z mrtvých vstání. Ai, již zvonky z plna srdce zvuky jemné k zemi třesou, které větru rychlá křídla po všem dálném kraji nesou. Kam se hnou větérků skoky, vstanou kvítky hned té doby, oznamují svoji radosť, opouštějí staré hroby. – Jen mé srdce marně čeká, že-by se mu známosť dala, zhynulá by radosť jeho ještě jednou z mrtvých vstala.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

170. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XII. Za Luny, v jarním soumraku, (Gustav Pfleger Moravský)
  2. Varoň. (Antal Stašek)
  3. 26. Krásy a dík. (Jan Slavomír Tomíček)
  4. NA HŘBITOVĚ. (Karel Hynek Mácha)
  5. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. I. (Karel Sabina)
  7. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  8. 82. Dítě ve spánku. (František Sušil)
  9. Její obraz. (Matěj Havelka)
  10. XXI. Má milá, hleď, ty mráčky tam, (Vítězslav Hálek)