7. Otci.

Jaromír Březanovský

Otec seje na svém poli, seje zlaté semeno, vroucím slovem nebe prosí, aby bylo zmnoženo. Ale zem to símě vzala povinnou jak sobě daň, nikde známky o množení, pustá dlouho stála pláň. Otec žasne, již se hrozí, tu že práce zmařena, tu že símě bez ovoce, naděje že zkažena. Brzy ale zem se šatí krásným rouchem naděje, símě roste, sliby dává, k ovoci že vyspěje. – Zelená se duše moje mnohém, mnohém po roce, nuže plesej, otče milý, jistě vydá ovoce. Zlaté símě slova tvého v zlatý klas se promění, slzy, péče, mozoly tvé ourodou svou odmění.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

178. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 76. Klásky. (Jan Petr Jordan)
  2. SYN ZARMOUCENÝ. (Václav Jaromír Picek)
  3. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Dobrák. (Antonín Klášterský)
  5. Pole. (Antonín Klášterský)
  6. ŽEŇ. (František Kvapil)
  7. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  8. NEŽ ZAORÁM! (Xaver Dvořák)
  9. V POLI. (Augustin Eugen Mužík)
  10. XIX. Čary. (František Serafínský Procházka)