V STESKU.
Já viděl jsem tě v snížení a kalu,
ó matko, nešťastnější nad vše jiné!
Já viděl jsem tě v bolesti a žalu,
já zřel jsem, sláva tvá jak v hanbě hyne –
ó matko, vražděná již po třikráte,
kdy v lesku vzplane zas tvé jméno svaté?
Ó matko, vlasti – jako spása světa
ty na kříži jsi utrpení pněla,
probila ruce vrahů luza kletá,
probity nohy, trní kolem čela –
ó matko, Golgathy noc v dál se tratí –
leč kdy se tvého vzkříšení den vrátí?
Ó vlasti! Kolem noc tak pustá, dlouhá,
a nikde luny, nikde hvězdné záře.
My v okovech a tobě vrah se rouhá –
kdy, matko, jitro zas tvé zjasní tváře?
Vyhnanci v otčině jen marně lkáme –
což nám již osud každou naděj zláme?
21
Paprslek jeden, věčný blaha zdroji,
jen paprslek, když dřímají tvé blesky!
Tys odplaty Bůh – což my věčném v znoji
zde lkáti máme dávných žalů stesky?
Kdy soudu hlahol zahřmí v strasti naše,
kdy ohlásí svit zoře Mesiáše?!
Ten pohár, Bože, plný žluči, jedu,
my na dno pili jsme, již hasne oko –
jak živá mrtvola my ždáme tvého hledu,
ať vstanem zas, neb klesnem přehluboko!
Ó Bože! Kde jsou naše touhy, snění –
na Hoře Bílé krve proud se pění...
Má vlasti nešťastná! Již tebe pochovali,
již příkrov zapadl, již hroudy duní –
tvé syny do otroctví zaprodali,
ó kdež nám svitu v temné světa tůni!
Bloudíme! Bože, dej nám v bídě síly
neb sešli blesky, by nás rozdrtily!
Ó vlasti moje! V snížení a kalu,
ó matko, nešťastnější nad vše jiné!
Já viděl jsem tě v bolesti a žalu,
já zřel jsem, sláva tvá jak v hanbě hyne –
ó matko, vražděná již po třikráte –
kdy v lesku vzplane zas tvé jméno svaté?
22