V STESKU.

V STESKU.
Já viděl jsem tě v snížení a kalu, ó matko, nešťastnější nad vše jiné! Já viděl jsem tě v bolesti a žalu, já zřel jsem, sláva tvá jak v hanbě hyne – ó matko, vražděná již po třikráte, kdy v lesku vzplane zas tvé jméno svaté? Ó matko, vlasti – jako spása světa ty na kříži jsi utrpení pněla, probila ruce vrahů luza kletá, probity nohy, trní kolem čela – ó matko, Golgathy noc v dál se tratí – leč kdy se tvého vzkříšení den vrátí? Ó vlasti! Kolem noc tak pustá, dlouhá, a nikde luny, nikde hvězdné záře. My v okovech a tobě vrah se rouhá – kdy, matko, jitro zas tvé zjasní tváře? Vyhnanci v otčině jen marně lkáme – což nám již osud každou naděj zláme? 21 Paprslek jeden, věčný blaha zdroji, jen paprslek, když dřímají tvé blesky! Tys odplaty Bůh – což my věčném v znoji zde lkáti máme dávných žalů stesky? Kdy soudu hlahol zahřmí v strasti naše, kdy ohlásí svit zoře Mesiáše?! Ten pohár, Bože, plný žluči, jedu, my na dno pili jsme, již hasne oko – jak živá mrtvola my ždáme tvého hledu, ať vstanem zas, neb klesnem přehluboko! Ó Bože! Kde jsou naše touhy, snění – na Hoře Bílé krve proud se pění... Má vlasti nešťastná! Již tebe pochovali, již příkrov zapadl, již hroudy duní – tvé syny do otroctví zaprodali, ó kdež nám svitu v temné světa tůni! Bloudíme! Bože, dej nám v bídě síly neb sešli blesky, by nás rozdrtily! Ó vlasti moje! V snížení a kalu, ó matko, nešťastnější nad vše jiné! Já viděl jsem tě v bolesti a žalu, já zřel jsem, sláva tvá jak v hanbě hyne – ó matko, vražděná již po třikráte – kdy v lesku vzplane zas tvé jméno svaté? 22