MY UMÍRALI...

František Kvapil

MY UMÍRALI...
My umírali bez bázně a vzdechu, když cizinec nás v poutech k smrti vedl. Nezalkal jediný z nás o útěchu, s úsměvem každý k smrti oko zvedl. Jen jedna slza zrosila nám líce: – O vlasti! máj tvůj nevrátí se více! Nad Prahou rudá zář, my na lešení... Kat kyne – tělo za tělem se kácí, krev pije zem a v krev se půda mění, a záblesk slávy na vždy v dál se ztrácí... My, pohár dopili – zrak hasne, zmírá – – – Ó vlasti! máj tvůj hrob již obestírá! 28