SÁM KLEČÍM JEŠTĚ.

František Kvapil

SÁM KLEČÍM JEŠTĚ.
Sám klečím ještě na zapadlém hrobě s nadějí dohaslou již v bledé líci... Jen v oku dosvit záře zmírající, vzdech na rtu po té krásné, zašlé době! Jediná slza! – Ta jen oku zbyla, a tu i černá zem v své lůno skryla. Ty dávné obrazy mou duší plynou, a v každém naděj v květu pohrobená, a v každém bolest – růže zkrvavená, stesk zoufalý, že všecky tužby hynou... Ten jenom zbyl jak dozvuk dávno známý, a hvězda žádná neplá nad nivami... Sám klečím ještě vlasti nad mohylou, a píseň v posledním se nese lkání, kol pusto, prázdno – tiché umírání, já sám tu nad zdrcenou vlasti silou, nad rovem všeho – v srdci žal a vzdechy, a krok jde dál – vždy dále bez útěchy... 23
Básně v knize Bělohorské melodie
:
  1. IN TENEBRIS.
  2. BÍLÁ HORA.
  3. VEČERNÍ PÍSEŇ ZOUFALÉHO.
  4. HRANA ZVONÍ...
  5. TRYZNA PADLÝM NA BÍLÉ HOŘE.
  6. TVŮJ HROB JE PUST...
  7. PÍSEŇ ŽALOBY.
  8. NA ROZCESTÍ.
  9. NEMOHU ZAPOMENOUT...
  10. PŘÍPITEK.
  11. V STESKU.
  12. SÁM KLEČÍM JEŠTĚ.
  13. MORITURI.
  14. K TOBĚ SE MODLÍM...
  15. VEČERNÍ PÍSEŇ VĚZNĚ.
  16. MY UMÍRALI...
  17. PĚVCŮM.
  18. POSLEDNÍ VÝKŘIK.
  19. MILUJI TĚ POSUD...
  20. Z HOŘÍCÍCH ROZVALIN.
  21. UMLKNI, LOUTNO...
  22. NA VÝSPĚ POSLEDNÍ.
  23. PO NEBI MRAKY.
  24. DOZPĚV BÁSNÍKŮV PO LETECH.