PÍSEŇ ŽALOBY.

František Kvapil

PÍSEŇ ŽALOBY.
Cizinců plémě deptá slávy chrám a volnosti syn zmírá v okovech – my v pláči lkali dědů na rovech, když naděje svit každý zhasl tam, a šli jsme, v prsou jenom těžký vzdech – my v pláči lkali dědů na rovech. Nám struna zlatá k pouti nezvučí, neb její ston již v ňadrech dokonal, než v duši pěvce tvůrčí um ji vzňal – vzdech zoufalý ji v hrudi umučí – i zhasne žár, když k písni teskné vzplál, když v duši pěvce tvůrčí um jej vzňal. Vždyť píseň znectěna – na mostě kamenném Kmet=žebrákKmet-žebrák mrzce v kleté struny hrál, dav nepřátel jej v smíchu poslouchal s pohrdou v zraku, s divou záští v něm. Tam v hadrech zmíral šašek – dříve král – dav nepřátel jej v smíchu poslouchal. 16 My znikáme krok za krokem v tu dál – zlámáno kopí, v blátě korouhev – my dožili a dobouřil náš hněv, nám bujné vzněty smutek pochoval... My klesli – čerstvá kouří k nebi krev – zlámáno kopí, v blátě korouhev! 17
Básně v knize Bělohorské melodie
:
  1. IN TENEBRIS.
  2. BÍLÁ HORA.
  3. VEČERNÍ PÍSEŇ ZOUFALÉHO.
  4. HRANA ZVONÍ...
  5. TRYZNA PADLÝM NA BÍLÉ HOŘE.
  6. TVŮJ HROB JE PUST...
  7. PÍSEŇ ŽALOBY.
  8. NA ROZCESTÍ.
  9. NEMOHU ZAPOMENOUT...
  10. PŘÍPITEK.
  11. V STESKU.
  12. SÁM KLEČÍM JEŠTĚ.
  13. MORITURI.
  14. K TOBĚ SE MODLÍM...
  15. VEČERNÍ PÍSEŇ VĚZNĚ.
  16. MY UMÍRALI...
  17. PĚVCŮM.
  18. POSLEDNÍ VÝKŘIK.
  19. MILUJI TĚ POSUD...
  20. Z HOŘÍCÍCH ROZVALIN.
  21. UMLKNI, LOUTNO...
  22. NA VÝSPĚ POSLEDNÍ.
  23. PO NEBI MRAKY.
  24. DOZPĚV BÁSNÍKŮV PO LETECH.