NEMOHU ZAPOMENOUT...

František Kvapil

NEMOHU ZAPOMENOUT...
Nemohu zapomenout – sladký přelud ten se před hasnoucí staví oko moje, a zmírající dozvuk dávných snů zas klene chrám, v němž bohem láska tvoje! Nemohu zapomenout! Mladistvé sny ony co jiskry ztracené zní ještě písně stony! Kam čas ten zapadl? Já k světlu toužím jen, a ani jedna hvězda nekmitá mi, však lazur očí tvých, těch zářivých, mě vábí k tobě přec – tam za horami – nemohu zapomenout! Láska naše mladá vždy ještě ve zrak můj mi slzu vkrádá. Proč sen ten zašel již! Dvé srdcí našlo se, by letem společným se vznesla v ráje, a nyní – led, co žárem háralo, a nyní – poušť, kde mohly kvésti máje! Nemohu zapomenout! V zašlé blaha kraje přec z dálky bledá vzpomínka mi vlaje! 19