K TOBĚ SE MODLÍM...

František Kvapil

K TOBĚ SE MODLÍM...
K tobě se modlím, zašlé štěstí moje, jak ve posvátném kaple klenutí. V něm oltář květ, jenž pučí z lásky zdroje, v něm knězem touha má, mé vzdechnutí, poslední upomínka na ty doby krásné, poslední záblesk – ach, již hasne! hasne! K tobě se modlím, stíne blahých časů, jež ňader v kolébce hrot sudby zahubil, jež zhynou bez nářku a bez ohlasu, jimž pouze útěchou, že čas ten krásný byl: tak příliš krásný – tak jsme šťastni byli – ač duše jedna, přec nás rozloučili! K tobě se modlím, družko mého žití, na lásku naši v dáli vzpomínám, na zvadlou sněť, s níž vichr urval kvítí, a myslím přec, že štěstí najdu tam... Má touha věčně zalétá jen k tobě – buď zdráva, dívko má, zas shledáme se v hrobě! 25