PŘÍPITEK.

František Kvapil

PŘÍPITEK.
Číš zlatou chopte pravicí, naposled ťukněme si k zdaru, nechť sudby v mok ten perlící žluč nalily nám do poháru – a kdyby vrhly v něj i jedy, „Zdar smrti!“ ať zní naposledy! Když bouř se hnala kolem nás, my marně nestáli tu, němi, my vichry zvali na zápas, my k nebi vzlétli perutěmi! Když ze snů zbyl jen fantom bledý – „Zdar smrti!“ ať zní naposledy! Kles prapor náš, loď rozbita, na vlnách vrak se bouří láme – krev k nebi kouří prolitá, my jařmu šíj však nepoddáme, mřít jdem, ne snášet rabství bědy – „Zdar smrti!“ ať zní naposled... 20